"Dvojité" lesní zkoušky - léto 2006

Liberec

Na lesky do Liberce, které se konaly poslední červencový víkend, jsme byli přihlášení už od června. Rozhodnutí zúčastnit se LZ jsem učinila už loni, ale s definitivní přihláškou jsem čekala, až si budu jistá, že Dan nebude mít nějaký zásadní problém s aportem lišky. Lišku jsme poprvé měli v červnu, závažné problémy nebyly, tak jsme se hned přihlásili na LZ a cvičili, cvičili a cvičili…
Skoro o dva měsíce později jsme se v sobotu ráno dostavili do Bílého Kostela nad Nisou, kde proběhlo slavnostní zahájení. Příliš velké množství nových tváří jsem tu neobjevila, v Libereckém kraji totiž mnoho kynologů není, tak se stále potkávám na všech akcích s lidmi, kteří si Dana pamatují ještě jako nevycválaného puberťáka vypuštěného v poli na zkouškách vloh „ať se snaží“ a mě jako podstatně menší holku, než jsem teď, která se na svých prvních zkouškách dohadovala s předsedou OMSu, zda ohař ZV opakovat smí nebo ne (a měla pravdu :-))
Byla jsem překvapená, když jsem zjistila, že se LZ letos účastní pouhých 6 psů (a to jsem ještě netušila, že VZ budou dokonce v našem okrese pro nedostatek psů zrušeny – je nějaká slabá sezóna…), což zase na druhou stranu dávalo nám, účastníkům, naději, že zkoušky skončí v rozumném čase.
Hned po zahájení jsme se vydali nahoru do lesů na první disciplínu – přinášení lišky přes překážku. Už cestou k ohrádce se vyskytla první věc, která mi na náladě nepřidala – Dan nejspíš z nervozity každé tři kroky močil. Neznačkoval, ale normálně se venčil… Bylo mi jasné, že je z nějakého důvodu rozhozený, což mě samozřejmě moc nepotěšilo. Ale nezbývalo než doufat, že se srovná a všechno nějak zvládneme…
Zkoušky začínaly jako vždy ohrádkou, která hned na začátku dne poskytne vítanou podívanou pro diváky (zbytek zkoušek toho v lese moc nevidí). Není to nic jiného, než malé divadlo pro koronu… Už si přesně nepamatuji, v jakém pořadí nastupovali zkoušení psi, ale vím, že ze začátku byly uděleny dvě známky 4 – NKO Žofce Afoli a psíkovi MOK z B vrhu z Dubové stráně. Po těchto dvou následovali tři méně úspěšní pejsci – pes NKO získal dvojku stejně jako fenka MMO, třetí MOK v soutěži z A vrhu od Propasti připravil svému majiteli pár perných chvil, ve kterých to vypadalo, že disciplínu nezvládne. Nakonec se však štěstí obrátilo na stranu vůdce, psík lišku donesl a získal známku 1. Jako poslední nastupoval Dan. Odložila jsem ho – jak mám ve zvyku – vsedě před ohrádkou a šla jsem hodit lišku do ohrádky. Povedlo se mi celkem slušně jí hodit hřbetem nahoru, vrátila jsem se tedy ke psovi a s povelem „přines“ jsem ho poslala pro aport. Dan skočil do ohrádky, čuchnul k lišce, pak ji obešel (ale stále nezvedl hlavu), chytil z druhé strany, zvedl, přeskočil zpět za příkop a odevzdal. Uf! Rozhodčí zhodnotili jeho práci slovy „Tomuto psu nelze nic vytknout, hodnotíme známkou 4.“ První disciplína je tedy úspěšně za námi, tak se odebíráme zpět k autům a odtud na další disciplíny.
Naše skupina začíná na drobných disciplínách. Rozhodčí berou zajíce a lišku na vlečky a ptají se, čím chceme začít. Mně je to jedno, ale ostatní dva vůdci si vybírají zajíce, začíná se tedy zajícem. Jeden z rozhodčích se vydává tahat vlečku, po pár minutách se ozve troubení, že je vlečka dokončena. Následně druhý rozhodčí provede losování (inovace ve zkušebních řádech) a … na vlečce začíná číslo losu 6, tedy my. Ach jo. Nasazuji Dana na nástřel, vypouštím ho…a on se asi po 20 metrech zastavuje u stromu a zvedá nohu (močení ho stále ještě nepřešlo). Pak pokračuje po vlečce dál a po chvilce mi mizí mezi stromy, za což jsem celkem ráda:-). Sleduji hodinky, jeho standart je vždy pod 4 minuty, kdyby se nevrátil do této doby, je něco špatně. Ale asi po dvou minutách slyším troubení… Otáčím se na druhého rozhodčího a ptám se, jestli se troubí v momentě, kdy pes dojde ke zvěři, nebo v momentě, kdy už se zvěří odchází. Dozvídám se, že správně je druhá varianta, což mne dost uklidňuje. Zanedlouho poté se opravdu objevuje Dan se zajícem, kterého posléze odevzdal. Po návratu prvního rozhodčího a krátké poradě se dozvídáme naše známky – dohledávka 4, přinášení 4. Druzí dva pejsci ve skupině posléze dopadají stejně. Přesouváme se tedy na vlečky s liškou…
První jde druhý pejsek MOK, ještě mladý a nezkušený. Odbíhá po stopě, nicméně po nějaké chvíli se vrací bez lišky. Vůdce ho posílá znovu, ale pejsek se ani po dvou dalších nasazeních neztrácí pánovi z dohledu. Jejich práce je tedy ukončena a hodnocena známkou 0, která znamená III.cenu. Druhou vlečku si vytahujeme my. Vede úžlabinou, na jejím konci se točí kolem houštiny doleva. Po natažení vlečky vypouštím Dana, který se vzdaluje po stopě trochu pomaleji než obvykle. Dochází k houštině, čekám, že bude pokračovat dál kolem ní, ale ouha! Dan se najednou zastavuje, otáčí a kouká na mě. Jsem silně překvapená – co se děje? Volám ho tedy zpátky a nasazuji znova, tentokrát s důraznějšími povely. Situace se ovšem opakuje. Jsem překvapená, vidím, že se pes bojí projít kolem houštiny. Proboha proč? Při posledním nasazení ho spíše chválím než trestám, ale ani to nepomáhá. Rozhodčí ukončuje disciplínu a i my získáváme známku 0 a tudíž III.cenu. Danovo chování mi pořád nejde do hlavy, tak ho řeším s místními – a dozvídám se, že v oné houštině bývají prasata! Tím je pravděpodobně vše vysvětleno, zcela to koresponduje s Danovým zvláštním chováním. Nu, pozdě bycha honit, ale aspoň víme, že u Dana přes prasata vlak nejede;-). Po nás ještě nastupuje münsterlandka, která ovšem vlečku taky nedokončuje. Celá skupina tedy na této disciplíně dopadla jak sedláci u Chlumce…
Po vlečkách zakončily naše působení na těchto disciplínách dohledávky, které nebudu detailně popisovat – Dan ani na jedné ze tří dohledávek neudělal chybu, odnesl si tedy tři čtyřky z dohledávky a tři z přinášení. Po skončení dohledávek nám nezbývá nic jiného, než se odebrat k občerstvení, kde je kolektivní pauza, a čekat na „odpolední program“ – v našem podání barvy, naháňky, slídění.
Na barvu nastupujeme po předchozím losování jako druzí. Začínáme šoulačkou, která proběhne bez problémů a dokonce je rozhodčími chválena:-). Pak nastupujeme na barvu. Z této disciplíny mám obavu asi největší, protože u ní nejvíc ze všech disciplín záleží na tom, jak se Dan vyspí (nějak nám tu chybí ten prvek povinnosti:-)). Ještě před započetím práce nás rozhodčí upozorňuje, že podle nových zkušebních řádů jsem povinna oznámit nalezené lože. Pak už vyrážíme na barvu, Dan mě vede od nástřelu mírně doprava, což je mi trochu divné, ale nechávám to na něm. Asi po 30 metrech nás ale rozhodčí zastavují, že by nás rádi mírně opravili, sešli jsme asi 15 metrů vpravo. No to to hezky začíná! Vracíme se tedy na barvu a Dan už dále pokračuje celkem suverénně – v docela rychlém tempu mě protahuje větvemi, přičemž sem tam letmo zahlédnu lísteček pověšený zezadu na stromě (to uklidní, to vám povím:-)). Lože vidím už z dálky a jak se k němu přibližujeme, přemýšlím…mám jeho nalezení oznámit už teď, ještě než k němu pes dojde, nebo čekat? Vím, že se na loži většinou zastaví a čuchá, proto se rozhodnu počkat, jestli se nám tato efektní věc podaří;-). Maďar nezklamal – na loži se zastavuje, já oznamuji rozhodčím jeho nalezení a Dan na můj povel pokračuje v práci. Po dalších pár desítkách metrů najednou Dan zvedá hlavu a vede mě mírně vpravo mezi stromy… Moc se mi to nezdá, myslím, že vím, odkud vítr vane – Dan zvěř na konci pobarvené stopy již navětřil a už se neobtěžuje sledováním barvy, ale snaží se jít přímo ke kusu. Pozvolna se otáčím, co na to rozhodčí, přičemž podle lístečků vidím, že barva opravdu vede od nás mírně vlevo. Snažím se tedy Dana nasměrovat zpět na pobarvenou stopu – naštěstí se mi to daří a on dokončuje práci po barvě až ke zvěři. Na konci stopy čekají rozhodčí, za námi přicházejí druzí, kteří mě upozorňují, že se mi povedlo drobné faux pas – zapomněla jsem ohlásit ukončení dosledu. No nevadí, příště budu moudřejší. Následuje předání úlomku a vyhlášení známek. Díky sejití hned na počátku barvy očekávám trojku, rozhodčí však oznamují, že ono sejití neberou v úvahu, neboť bylo poblíž stánku s občerstvením (nástřel byl hned u stánku), kde chodilo mnoho lidí a psů. Získáváme tedy čtyřku!
Po barvě hned jdeme na slídění v lese. Proběhne bez závažnějších problémů, následné vodění na řemeni taktéž. Jen se závěrečnou naháňkou v houštinách máme trochu problémy, Dan nechápe, že má hledat dopředu i přesto, že já za ním nepostupuji. Z naháňky tedy získává jedinou dnešní trojku, z ostatních disciplín 4.
Zkoušky po malé pauze končí klidem na stanovišti. Jsem v pohodě, Dan taky, proto se rozhoduji nechat ho navolno. No a protože žádný vážnější neklid neprojevuje, získává i z této disciplíny známku 4, čímž pro nás zkoušky končí…
Po tradičním čekání na napsání výsledků se v odpoledních hodinách konečně dočkáme vyhlášení. Z 6 ohařů uspěli dva v I.ceně a 4 v ceně třetí, všichni čtyři získali známku 0 z vlečky s liškou! Dan se z těchto šesti psíků umisťuje na hezkém 3.místě (první ve III.ceně) s počtem bodů 221 (čili velká rezerva i pro I.cenu). Vítězem zkoušek se stává NKO Žofka Afoli vedená předsedou KK OMS Liberec panem Přemyslem Malým. Gratulujeme!
Ze zkoušek odjíždím zcela spokojená s výkonem psa, ale náš finální výsledek a hlavně soudcovská tabulka mi nasadily brouka do hlavy. Stačil kousek, jedna úspěšná disciplína, a mohli jsme mít nejen LZ v I.ceně, ale ještě cenné vítězství na zkouškách v domácím okrese. Zároveň s tím mi v hlavě uzrává nová myšlenka – zkusíme štěstí ještě jednou a LZ si zopákneme…

Karviná

Již týden po libereckých LZ je má myšlenka proměněna v čin. Tentokrát jsem si náš start na zkouškách nechala zcela pro sebe, v neděli 7.8.2006 vyrážím s Jirkou Drábkem z Mešinské hájovny na severní Moravu do Karviné na lesní zkoušky. Schází se zde 7 ohařů – dva MOK (Dan a Bianka Bohdaneč), jeden VOK, dva NDO a dva NKO. Zkoušky tradičně začínají ohrádkou – a světe div se, všichni psi jsou ohodnoceni známkou 4! Následuje klid na stanovišti – opět samé čtyřky až na Dana, který byl uvázaný (nechtěla jsem mu hned na druhé disciplíně pocuchat nervy) a byl tedy hodnocen trojkou. Pak už následuje rozdělení do skupin a odchod na disciplíny.
My začínáme na barvě, což mne moc netěší. Na řadu jdeme ve skupině až jako třetí, poslední. Oba vůdci před námi se vrátili se samými čtyřkami. Nás potkala nepříjemnost hned na šoulačce (není nad dobrý začátek!) – nevím z jakého důvodu se Dan při odložení zvedl, možná za to mohla motorka, která jela po lesní cestě proti němu. Rozhodčí díky vyrušení pro nás naštěstí nařídili opakování disciplíny – podruhé jsme to už zvládli bez problémů a za 4.
Po šoulačce jsme se přesunuli na barvu, jejíž průběh stojí za převyprávění… Dan slušně začal, našel lože, já ho nahlásila rozhodčím. Barva vedla po vyšlapaném chodníčku, pes v normálním tempu postupoval dopředu. Najednou ale zrada! Chodníček rozdvojil! Kam teď, doprava nebo doleva? Přemlouvala jsem sama sebe, ať to nechám na psovi, on to ví lépe než já. Nakonec jsem ale přeci jen „zasáhla“ – měla jsem tušení, že barva vede vlevo, tak jsem tam Dana směrovala. Ušli jsme asi 20 kroků a už mi bylo jasné, že tudy barva nevede – Dan se zastavoval, otáčel a koukal na mě s nechápajícím výrazem, co se mu to tady snažím namluvit. Teď už jsem sebrala veškeré sebeovládání, které jsem v sobě našla a povídám „Stopa, hledej, stopa!“ – a povolila jsem řemen a nechala zcela na psovi, kudy v barvě pokračovat. Nezklamal! Šel šikmo doprava tak dlouho, až se napojil na tu druhou cestičku, která vedla z křižovatky, a práci dokončil. Byl opět ohodnocen známkou 4 (tentokrát jsem se už nezapomněla zahlásit:-)), stejně jako při vodění na řemeni, které následovalo. Tím naše práce v tomto „sektoru“ skončila a přesunuli jsme se na drobné disciplíny.
Jako první nás čekala vlečka se zajícem. Po pokynu rozhodčího jsem vypustila Dana na nástřelu, les byl docela řídký, tak jsem měla ještě nějakou chvíli šanci sledovat ho, jak mizí mezi stromy. To by ale asi moc neprospělo mým nervům, tak jsem se radši ihned po vypuštění zbaběle schovala na strom, abych ho neviděla, a pouze jsem čekala, jestli se ozve troubení nebo ne:-). Ozvalo, dokonce nečekaně brzy. Vzápětí pak přiběhl Dan i se zajícem, za svou bezproblémovou práci byl oceněn známkami 4 za vlečku a 4 za přinášení.
O něco později na nás přišla řada i na vlečce s liškou – opět vypouštím psa a schovávám se za strom, ať ho radši nevidím, a jen koukám na hodinky a špicuji uši, jestli se ozve troubení. Ozvalo! A to už vidím ženoucího se Dana s liškou…a opět je oceněn dvěma čtyřkami. Výborně, co se před týdnem nepovedlo, tentokrát vyšlo…teď už se jen nějak proplácat zbylými disciplínami.
No, proplácali jsme se docela slušně. Dohledávky byly naprosto bez problémů, naháňka i slídění mezery měly, ale na čtyřku nám to stačilo. Takže to vypadá na úžasný výsledek a jedinou trojku! Ale počkáme si do vyhlášení:-)
Možná i díky přicházejícímu dešti nečekáme na vyhlášení příliš dlouho. A je to tady! Čtyři psi v I.ceně, jeden ve druhé, dva ve třetí. První místo a samé čtyřky – NKO vedený panem Sajbotem. Druhé místo a také samé čtyřky – NDO Boris z Rafajova revíru pí.Zajícové. A třetí místo MOK Dan z Vlčí hráze – I.cena, 238 bodů, jediná trojka (uvázaný na stanovišti)! Super výsledek – tento týden se na nás pro změnu usmálo zkouškové štěstí. Snad to nebylo naposled :-)))