Speciální zkoušky z vodní práce

27.6.2006 - Čelákovice

Ač bylo v Danově rodokmenu možno nalézt, že úspěšně složil speciální zkoušky z vodní práce již před dvěma lety, třetí cena, které tehdy dosáhl, mě příliš neuspokojovala. Tak už loni padlo rozhodnutí, že si vodní práci zaběhneme minimálně ještě jednou. Koneckonců, na všestrankách, které máme také letos v plánu, ji stejně budeme potřebovat. Přihlásila jsem Dana hned na první letošní termín – věřila jsem si, že máme natrénováno:-). Poslední červnovou sobotu jsme se tedy už ráno vydali směr Čelákovice…
Zkoušky jsem začala velice hezky – napřed mi na nástupu zvonil mobil, potom mi chybělo potvrzení o zdravotním stavu psa (v propozicích nebylo napsáno, že by bylo požadováno, ovšem veterinář tvrdil, že „je to samozřejmost“ - no, zákony i propozice si evidentně každý vykládá jinak). Zkoušky nám ale nakonec povolili absolvovat.
Na nástupu bylo jasné, že tentokrát budou dominovat retrívři. Sešlo se jich tu myslím pět (všichni z jedné chovatelské stanice) a spolu s německým křepelákem vytvořili samostatnou skupinu. Druhou skupinu tvořili ohaři – ovšem byli jsme pouze tři! Dva MOK a jeden NKO. My jsme si s Danem vylosovali číslo 2, byli jsme tedy ve skupině veprostřed.
Podle pokynů pořadatelů jsme začínali rákosovými pracemi, kam jsme se také hned po nástupu přesunuli. První šel na řadu NKO. Předvedl velice hezkou práci, po jejím ukončení se ovšem vůdci nepovedlo ho do časového limitu přivolat a proto ze zkoušek odstoupil. Pes se nakonec neobjevil až do konce zkoušek! Hned na začátku nás tedy bylo o jednoho míň, díky čemuž probíhaly zkoušky neobyčejně rychle.
Po kraťasovi přišla řada na nás. Měla jsem trochu obavy, rákosí zde patřilo mezi ty těžší a hustší a Dan nemá práci v rákosí (obzvlášť v nezazvěřeném) příliš v lásce. Pustila jsem ho do nejbližší „díry“ a pak už jen napjatě poslouchala, jestli „šplouchá“. O jedné trošku delší „nešplouchací“ pauze mi rozhodčí řekli, ať si ho přivolám a pošlu ho do rákosí znova, pak už zase „šplouchal“. Po odtroubení disciplíny jsem byla relativně v klidu, nebyla to špatná práce. Rozhodčí nám po krátké poradě vyhlásili známku 4 – práce se jim líbila.
Ihned jsme pokračovali dohledávkou kachny v rákosí. Tady mi Dan ovšem připravil pár pěkně perných chvilek. Do rákosí vlezl jen pár kroků a odmítl jít dál – byly tam kopřivy! Chvilku pomalu procházel rákosí pár metrů u břehu, ale bylo jasné, že je kachna hlouběji a že i pes o ní ví. Po asi dvou vyběhnutích a několika dalších povelech nakonec vymyslel, jakým způsobem kopřivy oběhnout, a vynesl kachnu ven. Za svůj výkon byl oceněn známkou 2 (to jsem si oddychla!). Po nás nastoupila fenečka MOK, která získala známku 4 z dohledávky a trojku z naháňky. Pak už jsme se přesunuli na hladinové disciplíny…
Jako první nás čekala ochota k práci v hluboké vodě – my opět začínáme. S Danem jsme tuto disciplínu hodně trénovali, přesto si nejsem příliš jistá…a brzy se ukáže, že právem. Dan nechce plavat moc daleko od břehu, plácá se pár metrů ode mě. Jako by věděl, že na zkouškách mu nemůžu ukázat, že toto se mi příliš nelíbí;-). Po uplynutí časového limitu je jeho práce ukončena a mně je jasné, že nemůžeme čekat nic jiného než jedničku. Taky že ano, rozhodčí se ani moc dlouho neradí:-). Takže už je jasné, že spadneme do II.ceny, ale zkoušky se samozřejmě i tak snažíme dokončit co nejlépe.
Po trojkové ochotě maďarky nás čeká přinášení kachny z hluboké vody. Tady se mi zase podařilo (ačkoliv od toho všechny ostatní stále odrazuji:-)) jet na zkoušky s nevyzkoušenou střelbou na aportu, která je zařazena nově do zkušebních řádů. Poté, co rozhodčí vhodil kachnu, Dan na první povel vlezl do vody a plaval pro aport, ovšem výstřel, následující po několika sekundách, ho mírně zaskočil, proto se otočil a já na něj podruhé houkla „Přines!“. Dál už dokončil práci bez chyby, ale za ten povel navíc byl ohodnocen známkou 3 (škoda, dnes už vím, že když se po výstřelu otočí, stačí ukázat rukou a druhý povel není třeba…ale chybami se člověk učí, že).
Na závěr celých zkoušek nás čekalo chování na stanovišti. Napřed jsem měla v úmyslu nechat Dana navolno, v posledním momentě jsem se ale rozhodla jinak – hodně velkou roli v rozhodování hrál i fakt, že máme tak jako tak jistou druhou cenu. Především to ale nevydržely mé nervy;-). Stanoviště jsme pak zvládli bez problémů…
Vyhlášení výsledků proběhlo naprosto nezvykle brzy (kolem poledne!). Za ohaře získala I.cenu fenka MOK (jméno si, obávám se, nepamatuji, ale jejím otcem byl Baron Faust z Panských lesů) a tudíž zkoušky i vyhrála, II.cenu, 2.místo a 72 bodů ze 100 možných získal můj Dan (z Vlčí hráze). Třetí ohař nedokončil. Ve skupině slídičů dokončili všichni a nejeden z nich dokonce s plným počtem bodů. Gratulujeme!
Ze zkoušek pak rovnou vyměnit psy (rozumějte Dana za Anetu) a hurá na třídní výlet do Mnichova Hradiště! Vysněná první cena se nám na SZVP sice nepodařila, ale snad někdy příště;-)