Chovatelská stanice DANITTY vznikla dne 17.10.2007 pod registračním číslem 975/07.
Pejsky jsem měla ráda odmala. Už ve školce byl mou nejoblíbenější knihou atlas plemen psů. "Skutečné" kynologii jsem se ale začala věnovat až v roce 2002, ve svých 12 letech. Bylo to v době, kdy k nám přišel náš první pejsek MOK Dan z Vlčí hráze - rok po smrti našeho úplně prvního psa francouzského buldočka Daidy, kterou měla vizsla nahradit.
Rok 2002 je tedy zároveň rokem, kdy jsem se začala věnovat plemeni MAĎARSKÝ OHAŘ KRÁTKOSRSTÝ. Při pořízení Dana jsme o loveckém výcviku, výstavách a chovu vůbec neuvažovali, přesto jsem ho v roce 2003 přihlásila na mezinárodní výstavu psů do Litoměřic. Tvrdila jsem, že je to "jen tak na zkoušku" a "jenom jednou", ale v hloubi duše už jsem měla zasetou myšlenku, že by se s pejskem přeci jen mohlo dělat něco víc. Z jeho výsledku (V1,CAJC) jsem byla naprosto u vytržení a právě to bylo tím "kopancem", který mi ukázal cestu k loveckému výcviku.
Lovecký výcvik Dana nebyl jednoduchý a ve své podstatě trval více než tři sezóny. Zpočátku jsme měli o mnoho víc neúspěchů než úspěchů, nakonec se mi ale Dana povedlo nejen uchovnit, ale dokonce s ním složit i všestranné zkoušky. Na výstavách jsme nebyli zrovna "pečení vaření", i tak ale Dan dosáhl na titul nejvyšší - INTERŠAMPION.
Jak jsem sbírala zkušenosti, začínal mě výcvik bavit čím dál tím víc. I proto jsem si v roce 2006, kdy Dana čekala poslední zkoušková sezóna, pořídila druhého MOK - tentokrát už cíleně pro zkoušky, výstavy a hlavně chov. Pro změnu se ale jednalo o fenku - doufám, že mladou Anett z Tišnovských revírů nezkazím tolik, jako jsem zkazila Dana:-), a že spolu něco dokážeme. Aneta splnila podmínky chovnosti ve věku pouhých 20 měsíců.
Naše smečka se sice dále rozrůstá a rozrůstat bude, ale právě DAN s ANETOU jsou psi, kterým za mnohé vděčím a se kterými prožívám mnoho krásných chvil. Jsou "ti první", a proto nenahraditelní. Z toho důvodu jsem si přála, aby všichni psíci, kteří budou pocházet z mé chovatelské stanice, nesli ve svém jménu i jména těchto dvou zrzounů, kterým vlastně vděčí za to, že jsou. A proto v červenci 2007 (těsně poté, co jsem oslavila 18.narozeniny) odcestovala do Belgie žádost o uznání ChS, ve které bylo uvedeno šest názvů, složených ze jména "Dan" a z různých forem jména "Aneta" (Danitty, Danitra, Dannita, Danilla, Danittra, Danife). FCI k mé radosti schválila hned název první. Doufám, že v chovatelské stanici DANITTY budou odchovávána exteriérově a pracovně kvalitní a hlavně zdravá štěňata, která budou svým majitelům dělat jen radost.
Na závěr textu by se hodilo poděkování všem, kteří mi v někdy nelehké cestě kynologickým světem pomohli a pomáhají. Bojím se ale, že bych na někoho zapomněla - jsem v kontaktu s desítkami lidí-kynologů, z nichž pro mě každý něco znamená a nějak mě ovlivňuje či motivuje, a to třeba i negativně (negativní motivace může být někdy dokonce silnější než motivace pozitivní) - a tak si "poděkování" raději odpustím. Až na dvě výjimky... Na prvním místě musím poděkovat své rodině, která mě v mém koníčku podporuje a chtě-nechtě se na něm podílí. Na druhém místě uvedu tři jména - p.Pavel Máchal, který mě naučil, jak zacházet se psy, p.Josef Havel, který mi pomohl s přípravou Dana na PZ, a Jirka Drábek, který mi radí a pomáhá dnes. Bez těchto tří kynologů bych asi stěží byla tam, kde dnes jsem.
Lucie Svobodová, říjen 2007
