Maďarský ohař - co je vlastně zač?

Mé zkušenosti s plemenem MOK mě přesvědčily o tom, že tento ušlechtilý zrzavý pes je jedním z nejmilejších a nejpřátelštějších rodinných psů a zároveň skutečným všestranným loveckým psem. Nyní, v roce 2007, uplynulo pět let od momentu, kdy k nám přišel náš první MOK. Toto plemeno mě vzápětí nadchlo natolik, že jsem se jím začala více zabývat, k prvnímu MOK přibyl druhý, třetí ke mně přišel na výcvik, pravidelně se setkávám s bezpočtem dalších zrzounů. Ti všichni do jednoho mě přesvědčili, že mých prvních 5 let s vizslami je teprve začátek... Dovolte mi nyní velmi obecně o žlutém ohaři pohovořit.

Maďarský krátkosrstý ohař neboli vizsla je psem vhodným do rodiny. Nesetkala jsem se s MOK, který by byl agresivní vůči dětem, těžko vychovatelný nebo nevhodný do bytu. Přesto musí mít všichni, kteří si ho pořizují, na paměti, že i přes svou skvělou povahu je vizsla pes, navíc pes velký. Proto pro ni platí všechna pravidla platná pro ostatní plemena. I mírumilovný MOK může být dominantní, může zkusit na svého pána ve vyhrocených situacích (např. u žrádla) zavrčet nebo se po něm i ohnat. To je zcela přirozené, neboť je pes zvíře smečkové a (jako každá normální šelma) si zkouší ve své smečce - kterou je v tomto případě jeho rodina - vydobýt co nejlepší pozici. Od páníčka není v takovém případě v žádném případě na místě hysterie nebo dokonce telefonáty chovateli, že chtějí psa vrátit, že je agresivní. Neboť každý, kdo si pořizuje psa (a to i psa "mírumilovné" nebo "bezproblémové" rasy), musí počítat s tím, že je někdy (nejčastěji v "pubertě") nutné miláčkovi ukázat, kdo je tady pánem. Ohař je navíc velký pes a vymkne-li se svému pánovi z rukou, jsou následky o mnoho horší, než když majitel nezvládá kokršpaněla nebo čivavu. Není nic horšího než pes, kterého se doma všichni bojí a ven s ním chodí na flexi vodítku ze strachu, že kdyby ho pustili, dělal by si, co chce. Ne, toto opravdu není život vhodný pro milého, aktivního a neustále se radujícího MOK!
Budoucí majitel vizsly by si měl také dopředu rozmyslet, jestli je ochoten denně věnovat procházce se psem více času, než je doba potřebná k obejití domovního bloku. Maďar je pes sportovní, hýřící neutuchající energií. Z procházek - ať jsou jakkoli dlouhé - se obvykle vrací pán unavenější než pes (což majitele občas trošku deptá). Vizsla vám může dělat společníka při téměř jakékoliv aktivitě - může s vámi chodit na túry, jezdit na kole, běhat, závodit v agility ... Jediné, co nesnáší, je nečinnost.
Často se setkávám s dotazem, jestli může MOK být bez loveckého výcviku. Samozřejmě že může, pokud mu budou dopřány adekvátní aktivity pro vybití energie (viz výše popsané). Ohař, který není lovecky vedený, může být šťastným a zcela spokojeným psem. Je ale pravda, že když mu nabídnete zaměstnání bližší jeho původnímu využití (tedy loveckou práci), bude vám velmi vděčný.

Jako lovecký pes je podle mých zkušeností maďarský ohař srovnatelný se všemi ostatními ohaři. Je o něco méně ostrý a v průměru spíše měkčí povahy. Vyniká relativně snadnou cvičitelností. Svým původním využitím je určen především pro práci na poli a ve vodě, měl by mít vrozené jisté vystavování a vlohy pro aport. V lese vyniká prací na barvě (díky svým předkům z řad barvářů), ani ostatní disciplíny mu ale nedělají problém. Drobným problémem MOK žijících v bytě může být nižší odolnost proti mrazu - například na zimním honu při čekání na začátek leče.
MOK je sice plnohodnotným loveckým psem, ale (stejně jako žádný jiný pes) nebude šťastný, když bude muset prožít celý život v kotci, ze kterého se dostane jen pokud ho jeho pán potřebuje na hon. Vizsla je velmi kontaktní a společenský pes, který potřebuje mít kolem sebe "své" lidi. Pozornost, kterou mu věnujete, vám mnohonásobně vrátí.

Už tu bylo řečeno hodně o MOK jako psu rodinném a stejně tak o MOK jako psu loveckém. Ovšem stále ještě nebyla zmíněna třetí - velice sympatická a dobře fungující - varianta: vizsla - rodinný miláček, se kterou ovšem páníček zároveň pracuje. Upřímně řečeno, lovecký výcvik je relativně náročný, ale zase ne natolik, aby nebylo v lidských silách ho zvládnout. Většina "obyčejných" lidí (myšleno nemyslivců) nemá bohužel přístup ke zvěři a do honitby a také samozřejmě vůbec nemá představu o tom, jak má takový lovecký výcvik vypadat. Ideální variantou je najít si zkušeného cvičitele, který je ochoten s výcvikem poradit a pomoct. V první řadě ovšem doporučuji kontaktovat okresní myslivecký spolek v místě, kde bydlíte (seznam OMS zde), sehnat si kontakt na myslivecké sdružení v oblasti, kde nejčastěji pejska venčíte a kde byste ho chtěli cvičit (toto doporučuji i lidem, kteří lovecký výcvik dělat nechtějí - neboť pouštět psy v honitbě bez povolení je zakázáno), a domluvit se, kde smíte pejska pouštět. Ideální je stát se členem sdružení a popřípadě si i udělat myslivecké zkoušky - kurz je po teoretické stránce velice zajímavý pro všechny milovníky přírody - a stát se myslivcem (pod čímž si nepředstavujte, že budete "trávit čas zabíjením zvířat", jak jsou mnozí přesvědčeni - myslivec vůbec střílet nemusí). Mezi myslivci se navíc často najde někdo, kdo je ochotem vám opatřit zvěř na výcvik nebo dokonce s výcvikem pomoci (ale opatrně - ne všichni, kdo to o sobě tvrdí, psům opravdu rozumí). Dále si pořiďte zkušební řád (ten seženete také na OMS) a vrhněte se na jednu nádhernou kynologickou disciplínu - lovecký výcvik. Uvidíte, že to brzy začne bavit vás i vašeho maďárka!
Můžete se zeptat, proč byste vlastně měli CHTÍT dělat lovecký výcvik. Na to existuje ve své podstatě velice jednoduchá, ale ve skutečnosti těžko popsatelná odpověď. Prvním důvodem je samozřejmě možnost uchovnění psa, dále potom touha poskytnout pejskovi něco, co ho opravdu baví. Ovšem ten nehlavnější důvod nepochopí nikdo, kdo lovecký výcvik ani nezkusil. Není totiž nic krásnějšího, než vidět ohaře pracovat v poli. Najednou máte jiného psa - psa tisíce tváří, tisíce výrazů. Vidíte, jak jemně, a přesto jednoznačně reaguje na okolí - postupem času poznáte, kdy narazil na stopu, kdy navětřil zvěř pernatou, kdy zajíce a kdy srnčí. Rozdíly v chování jsou velice malé, ale jsou - psík trošku jinak drží ocas, dá hlavu níže k zemi, postupuje rychleji či pomaleji... a všechny tyto detaily vytvoří celek, který je podtržen nějekou mírou vzrušení, loveckou vášní,... Vidíte psa, jehož tělo je kompaktní, každý sval, postavení uší, ocasu, výraz tváře - vše ukazuje na jeden cíl. Když vidíte ohaře pracovat v poli, je vám jasné, že TOTO je ono, to, pro co byl stvořen a pro co žije! A my, majitelé, se můžeme jen kochat pohledem na to krásné zvíře, které je ztělesněním lovu, ale ne surového, ale ukázněného, cíleného a hlavně ... úžasného. Majitel ohaře, který svého psa nikdy neviděl pracovat v poli, nezná jeho osobnost ani z poloviny a neuvědomuje si, o co přichází...

Jak stručně shrnout na závěr to, co jsem se celým tímto článkem snažila říct? Třeba takhe - maďarský krátkosrstý ohař je pes ideální do rodiny, ale nikdy nesmíte zapomínat na to, že je to pes lovecký...